7. 9. 2025 Jsi potřebný
Verše z 1. listu Korintským 12:12–27 jsou jedním z nejkrásnějších obrazů jednoty a rozmanitosti v církvi. Apoštol Pavel zde přirovnává církev ke lidskému tělu, aby ukázal, jak každý věřící má jedinečné místo a úlohu, ale zároveň je součástí jednoho celku – Kristova těla.
1 Korintským 12:12 Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. 13 Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít.
Toto místo následuje po pasáži, která mluví o duchovních darech – devíti charismatech – darech milosti. Církev je připodobňována k tělu, jehož hlavou – řídícím centrem je Kristus. Církev představuje světu Krista. Tělo je jedno, ale má mnoho údů. Při svém obrácení jsme my všichni byli Duchem svatým ponořeni – začleněni do jednoho těla. Lidé z různých národů, různých sociálních skupin a postavení – všichni jsme dostali napít z Ducha svatého a okusili budoucí věk – vzkříšení.
Rozmanitost a různost není problém, ale záměr: 1 Korintským 12:14 Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. 15 Kdyby noha řekla: ‚Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu‘, nepatří snad proto k tomu tělu? 16 A kdyby řeklo ucho: ‚Protože nejsem oko, nepatřím k tělu‘, nepatří snad proto k tělu? 17 Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich? 18 Ale Bůh umístil údy: každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl. 19 Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo? 20 Je mnoho údů, ale jedno tělo. 21 Oko však nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě,‘ ani hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás.‘
Jednotlivé údy se mezi sebou různí jako noha a ruka. Každý křesťan má v těle své místo a svůj úkol. Ježíš se chce oslavit skrze celé tělo – celý sbor.
Někteří křesťané se mohou cítit méněcenní, a tak raději nedělají nic - zakopali svoje dary a povolání. Mají sklony závidět druhým jejich obdarování. Ve skutečnosti jsme však třeba všichni. Tento sbor trpí, když někdo nepoužívá svoje obdarování.
Dokud každý křesťan či křesťanka nebude dělat to, co má, nebude církev moci opravdu fungovat. Každý křesťan je součástí církve a není uzpůsoben bez ní žít. Nový zákon nezná nezávislé křesťany.
Jsme na sobě vzájemně závislí, ale přesto jsme každý originál. To je radikální výzva proti současnému západnímu individualismu.