Video z kázání

Žalmy 42:1 Pro vedoucího chval. Meditace -- synové Kórachovi. 2 Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože! 3 Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří? 4 Slzy jsou mi chlebem ve dne i v noci, když mi každý den říkají: Kde je ten tvůj Bůh? 5 Na to vzpomínám a vylévám v sobě svou duši, jak jsem chodíval v zástupu a ubíral jsem se do Božího domu za zvuku jásotu a děkovných písní davu slavícího svátek. 6 Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti. 

Jako dlouho trvající sucho zesiluje touhu zvěře po vodě, tak žalmistovo trápení umocňuje jeho touhu po Bohu. Vodní toky – jsou celoroční toky, které v létě nevysychají. I v době tvého duchovního sucha tvůj Bůh nevysychá a je stále s tebou – je Pramen tvého života.

V dnešním světě plném hluku a rozptýlení můžeme mít všechno – technologie, zábavu, úspěch, ale přesto cítit hlubokou prázdnotu a promarnit svůj život. Duše, která touží po Bohu, je duše, která poznala, že nic jiného ji plně nenaplní.

Opravdový věřící člověk žízní po Bohu, Jeho vzácné přítomnosti, Jeho jednání a po bližším poznání Jeho samotného. Těší se na vzkříšení, kdy bude stát v novém vzkříšeném duchovním těle před Bohem a uvidí Ho, jaký je. 

Kde je Bůh a proč nejedná v můj prospěch? – to není otázka nevěřícího, ale zoufalého věřícího. Žalmista vzpomíná na chvíle, kdy byl plný radosti, zpěvu a účasti v Božím domě, a nyní zažívá duchovní chlad a odloučení. Důležitou součástí víry je připustit si chvíle, kdy se Bůh zdá být daleko. 

Ježíš prolil svoji krev, abychom byli navždy spojeni s Bohem, bez ohledu na to, jestli to cítíme, a nebo ne.

V období trápení je důležité připomínat si zážitky s Bohem, Jeho jednání ve tvém životě a držet se Božího slova jako dopisu od Boha pro tebe. Bůh s tebou ještě neskončil – po období zúžení přichází období rozšíření. Po smrti přichází vzkříšení.

Žalmy 42:7 Můj Bože, duše je ve mně tak skleslá, a tak na tebe vzpomínám v jordánské zemi, na Chermónu, na hoře Miseáru. 8 Hlubina volá na hlubinu za zvuku tvých přívalů, převalily se přese mě všechny tvé příboje a tvá vlnobití. 9 Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k Bohu mého života. 10 Říkám Bohu, své skále: Proč na mě zapomínáš? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem? 11 Zkázou pro mé kosti je mi utrhání mých nepřátel. Každý den mi říkají: Kde je ten tvůj Bůh? 12 Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha. 

Ti, kdo touží po Bohu a projevech Jeho svaté přítomnosti, často zakouší zklamání, protože věci jdou pomaleji, než by chtěli. Opravdový věřící touží uprostřed sucha a Božího mlčení ještě víc a nespokojí se s žádnou náhražkou Boha a Jeho jednání. Bůh slíbil, že požehná všem, kdo žízní a hladovějí po spravedlnosti.

Přestat zoufale toužit po Bohu znamená marnit svůj život.

Pozor na starosti tohoto života a pachtění se po pozemských věcech. Pozor na touhy a vášně, které dusí tvůj hlad a žízeň po Bohu.

Dvě otázky:
Budeš toužit uprostřed Božího ticha po Bohu stejně jakou žíznivá zvěř zoufale touží po vodě?
Vrátíš se dnes k Bohu jako ke své největší a první lásce?